Raději předstírám nezájem "Ne ne, já jsem na Vietnamky". Ale popravdě, nechci Vnku i kdyby se mi sebevíc líbila.
Nejde to. Nemám na to trpělivost a nebaví mě lhát.
Přiznám se, že se mladí Vnci mezi sebou velmi rychle seznamují a málokdy je mezi nimi nějaký ostych. Jsou v tomhle nepřirozeně společenští a rádi poznávají nové lidi.
Kdo to neví, tak by si mohl myslet, že ta vnka po něm jde, ale není to tak. Chtějí být z 99% jenom společenský.
Mladý pár pak spolu může randit klidně celé roky a nikdo to nezjistí. Zvlášť v tak malé komunitě jako tady v ČR. Věřte mi, 60 tisíc Vnců není nic.
Ale když se rozhodnou přiznat svůj vztah, tak to už je horší. Popíšu Vám to z pohledu kluka, tedy mě:
Když si vnský kluk přivede domu holku, tak to rodina nějak okomentuje (muži zabručej a ženy mají milion vtíravých otázek), ale nakonec s tím nic neudělají. Vnská společnost je dominantně mužská a když se mladý kluk rozhodne, že chce tuhle a trvá na tom, tak mu to do pár týdnů přestanou rozmlouvat a všichni jsou na něj hrozně pyšní.
Řeknou si, že aspoň už v noci nespí sám, protože mají špatný pocit z toho, jak u něj svítí monitor dlouho do noci.
A teď z pohledu ženy, holek. Podle mých zkušeností:
"Já bych chtěla říct svým rodičům, že jsme spolu". A tady začínám pelichat a začnu se přetvařovat "Tak jo, klidně. Třeba v sobotu?"
Přijdu, musím se usmívat, chválit jídlo, nábytek, podlahu, osvětlení, bonsai, ale nejvíc chválím kliku na dveřích, protože chci hrozně pryč. Snažím se nejlíp jak to jde - působím vychovaně, vážně i vtipně.
Musím umět projevovat úctu a dokazovat jak jsem v životě úspěšný, a že většina mých budoucích plánů se týká jenom byznysu a touze být nezávislým a bohatým podnikatelem. A toto jsou mé hodnoty: Miluju rodinu, peníze a společenské konexe. Koníčky nemám žádný, dovolenou nepotřebuju. Přitakávají mi a mají hrozně velkou radost jak skvěle vychovali svoji dceru. Takže první návštěva a hned tisíc lží. Druhý den spěchám do agentury práce, abych svoje lži proměnil v pravdu.
Ale jestli jsem chudý, tak se ještě zachráním tím, že řeknu o úspěších své rodiny. Ono se tam vždycky najde někdo, kdo něco dokázal i když jste se s ním nikdy nesetkal, ale jenom ho znáte z fotek. Třeba děda má velký dům s dvaceti pokoji, další děda má velké pozemky, jeden strejda je bohatý architekt atd., další zoufalé výmysly a nafukování.
Bez životního úspěchu její rodinu ani nenavštěvujte, jinak máte malou šanci, že Vás schválí.
A ono je kvůli tomu pro muže, kteří svoji "cestu za bohatstvím" teprve začínají, lepší, když si najdou nějakou holku z chudší rodiny. Ti jsou rádi, že si jejich dcera našla nějakého měšťana, jehož rodina má malý krámek. Alespoň se s nimi už nemusí lopotit na poli.
Snažím se rozpomenout na výjimky, ale na příkladu své rodiny to tak opravdu většinou tak bylo. Muži si našli chudší holky, kteří jsou pracovitější a víc si váží toho, že si našli alespoň o stupeň bohatší rodinu než jejich. A získat schválení její rodiny bylo mnohem lehčí. Takže "Ano ano, já jsem na Vietnamky", ale jenom na ty chudé.
A co se týče poměrů v ČR, tak tady vidím více vnsko-vnských párů než smíšené. Nevím čím to je, ale na to možná přijdu časem. Vždyť já jsem teď na ty blonďaté Češky.