Dívka ze sousední komunity
Nosím ten správným dres? Hned zjistím. Musím vyhecovat tým ke gólu.
Pojďte chlapci, „vemem to zprava, hodím to k čáře, dej mu loket, pojď do běhu, vykopni to ven, posuň dozadu.“ V nastavení dostáváme góla.
Otočím se k dívce a zjišťuji, jestli se raduje anebo je chladná. „Prosím zůstaň ledová.“ Raduje se. To je špatný, je ze sousední komunity.
Nevadí, seznámíme se.
Konkurence je tady veliká. Jdu se proto rychle osprchovat, převlíknout a navonět se. Vycházím z kabiny a pořád ji vidím v blízkosti jejích rodičů. „Toho se obávám úplně nejvíc!" Chvíli se na ni ještě dívám a na kuráž dopiju pivko na X.
Jdu pomalu k ní, ale záhy ustupuju. Na tohle nemám odvahu, jsou tam její rodiče. Vymyslím tedy plán: Napíšu své telefonní číslo na lísteček, podám ji to, a přitom sebevědomě mrknu. Vzdálím se a počkám.
Jdu k nim a oběma rukama podávám své číslo jejímu otci! Představím se její matce! S uctivým hlasem sděluji, že se mi jejich dcera velice líbí a chtěl bych ji poznat.
Jdu se pak zhrouceně schovat za strom. „Néééé, teď je to oficiální. To jsem zvoral.“
Hlavou se mi promítá tato scéna: U večeře si budou povídat o dnešním dni, sdělí si postřehy, dojmy, novinky atd. Nakonec své myšlenky zaměří krátce na mě a odpověď bude Nevolej mu.
Smiřuju se s tímto předurčeným neúspěchem a vracím se zpátky k pozápasové hostině. Už jsem ji tam neviděl, už odjeli.
Ale i přesto čekám. Týden, dva, tři. Nic. Vnitřně to vzdávám.
Jednou ráno přijde hovor, ať se zastavím v Teplicích. „Yeeees, konečně.“
Citově se připravuji, půjčuji si od kamarádů peníze a jedu za ní. Už se nemůžu dočkat – doufám že budeme mít hodně společného, těším se až poznám její osobnost.
Vstupuju do jejich Večerky a ona nikde. Věnuje se mi jenom její otec. Vezme si kabát a pobízí mě abych šel s ním do auta. Jedeme a po chvilce zaparkujeme u autoservisu. Potřebuje přetlumočit problémy s brzdou a volantem. Poznávám jeho osobnost. Vzájemně si poděkujeme za společný čas a rozloučíme se.
Za týden zase jedu za ní. Tentokrát jedu s její maminkou a jejími kamarádkami na kávu. Historky o časech, kdy ještě mohli nosit krátké sukně mě pobaví i pohorší. Ale držím se. Poznávají mě a já poznávám jejich osobnost. Poděkujeme si a rozloučíme se.
Příští týden jsem opět v jejich Večerce. Přivítá mě její bratranec. Vyrážíme spolu do hlubokého lesa u německých hranic. Buď mě prodá převaděčům anebo zavře do tajné pěstírny. Nakonec potřebuje jen nakoupit nějakou zvěřinu na večerní grilování. Oddechl jsem si. „Kdy ji už konečně uvidím, už si sotva pamatuju jak vypadá.“ Poznávám ten večer mnoho osobností.
Další týden se s ní setkávám. Její rodiče mě představí. Řeknou ji všechno, co se o mě dozvěděli. Schvalují, že ji můžu vzít na oběd.
Čekal jsem na to skoro dva měsíce, ale stálo to za to. Je hezká, milá, vychovaná a ráda vaří – v mých očích vysněný jackpot. Konečně ji poznávám.
Její maminka sedící naproti doplní naši konverzaci: „Lin teď studuje v Praze, ale příští týden se Tiene u nás musíš zastavit. Vyrazíme někam na výlet. Chceme tě také představit našim přátelům.“, její otec natěšeně přikyvuje.
Ale chápu je, potřebují si mě oťuknout a zjistit názory známých.
V následujících týdnech poznávám spoustu osobností z její komunity. O přítomnosti Lin si mohu nechat jenom zdát.
„To jsem si vzal teda pěkně velké sousto, usilovat o dívku ze sousední komunity. “
Tien Tran Tat
Koupil bych si průvodce po Vietnamu? Spíš nekoupil
Nedávno jsem v ruce držel průvodce po Vietnamu. Publikováno v roce 2018. Není to jediný průvodce, který jsem prolistoval. Vždycky mě zaujme filmové doporučení. Většinou nabídka amerických válečných filmů. Rozčiluje mě to.
Tien Tran Tat
U nového zubaře
Sedím právě u nového zubaře a v hlavě si představuju velkou bolest. Abych se na chvíli rozptýlil, tak píšu tento blog. Ještě je šance utéct, ale v posledních týdnech mi začalo bolet v ústech. Musím si připomenout pár faktů.
Tien Tran Tat
Co jíst ve Vietnamu abyste neměli zažívací potíže
Někde jsem četl, že čeští diplomaté dostávají zvláštní příplatek za působení v tropických zemích. Není divu. V těch vedrech a vlhku je jakákoliv aktivita opravdu vyčerpávajícím úkonem. Fyzická činnost i přemýšlení ubírá mnoho sil.
Tien Tran Tat
Jak si vybírám vietnamskou restauraci
Moje návštěva neznámé vietnamské restaurace probíhá takhle. Chvilku koukám na menu. Poté zaváhám jestli mám dát tolik peněz pro trochu jídla. Odejdu. Projdu si vedlejší bistra. Nakonec rozhodne, že je podpořím. Vracím se.
Tien Tran Tat
Další zima mezi vámi
Když jsem si včera počítal, tak toto je moje 29tá zima strávená v ČR. Nechci dál říkat ČR, zní to moc státně. Budu místo toho říkat "mezi námi'. Mimo nás jsem strávil 2 zimy. A to v severním a jižním Vietnamu. Jinak nikdy jinde.
Tien Tran Tat
Krátce o příjmení Tran
Vietnamskou historii můžeme zkrátit do jedné věty: Buď bojovali proti svému okolí nebo mezi sebou. Zbytek jsou už jenom takové detaily. Ale jeden zajímavý detail bych tady měl. Odkaď pochází příjmení Tran.
Tien Tran Tat
Můj život v Hanoji
Kolem Ho Chi Minova mauzolea jsem jel více než 100x. Byla to taková moje křižovatka, když jsem jel na fotbal, na ryby nebo jen tak někam. Mými nejmilejšími místy je však okraj Hanoje.
Tien Tran Tat
Zatlač
Zatlač Ladu, zatlač rudlík, zatlač ve škole, zatlač vozík, zatlač svaly....pořád jenom něco tlačím. Ne ne, já jsem si na sebe vydělal. Nikomu nic nedlužím.
Tien Tran Tat
Úvaha o společném soužití
Vy Vietnamcům nerozumíte. Platí to i opačně. Vietnamci nerozumí Čechům. Je to nepopiratelný fakt. Nemyslím tím nic škodolibého.
Tien Tran Tat
V čem mě Vietnam nyní nejvíce přitahuje
Během dvou měsíců se mi ulomily tři zuby. Nevím jak se jim říká, ale to nechme být. Důležitý je, že jsem nyní "bezzubý". Změnil jsem kvůli tomu své chování. Směju se jen v případě, kdy jsem otočený z pravé strany.
Tien Tran Tat
Vietnamec zapomnětlivec
Jakmile vidím Vietnamce tak mám pocit, že potkávám něco exotického a vzdáleného. Jejich jídlo je pro mě pořád nevšední a chuťově zvláštní. Včera jsem se procházel chodbou, kde jsem cítil vařené šneky se zázvorem.
Tien Tran Tat
Odchod generace mých rodičů
V ČR žije přibližně 60tis. Vietnamců. Z českého pohledu je to nejspíš už hodně, z vietnamského pohledu je to však jen zrnko písku. Životaběh naší generace plyne celkem čitelným krokem. Nemělo by to být pro druhé nijak překvapivé.
Tien Tran Tat
Mojí první láskou byla Češka
Když si to racionálně zdůvodním, tak se to dalo čekat. Byla to taková ta dětská láska, kdy se jenom držíte za ruce a hladíte si vlasy. Potom jsem začal mít rád svoji spolužačku.
Tien Tran Tat
Mohu celé své jméno hláskovat prosím?
Hláskování je nejlepší řešení, když se někdo ptá na moje jméno. Ještě nezapomenu doplnit, že se jedná o vietnamské jméno. Tímto způsobem si předem ulehčuji oboustranný telefonický kontakt.
Tien Tran Tat
Jak trávíme víkendy. Ví se to vůbec?
Můj kamarád se zajímal proč Vietnamci chodí o víkendu častěji nakupovat než během všedních dnů. Z mého pohledu to byla samozřejmost, ale tvářil se docela překvapeně. Budu se snažit odpovědět co nejstručněji.
Tien Tran Tat
Vietnamští křesťané
Saigon neboli Ho Či Minovo město se rozkládá na ohromné ploše. Je tam přítomno hodně lidí, hodně motorek a hodně komárů. Také místo častých přeháněk. Na pobyt v tomto městě se nelze nijak připravit.
Tien Tran Tat
Opětné shledání s Petrem Pavlem
Myslel jsem, že jsem samotář. Že ticho a klid lze najít jenom v lesích. Ale kupodivu ji lze najít i v prostředí plný turistů. Ti se přišli podívat na památky a poznávat novou kulturu. Nevšímají si mě.
Tien Tran Tat
Loajalita k rodině
Mám vzdáleného bratrance. Vlastně ho moc neznám. Během života jsme se nesetkali ani 10x, ale ukázal mi v praxi co je to soudržnost a loajalita k rodině.
Tien Tran Tat
Hody hody dopro... "jak je to dal Vašku?"
Jako malý kluk z obyčejné sídliště jsem se na sebe v zrcadle nedíval. Nebyl důvod. Fousy mi ještě nerostly a póry mě netrápily. O Vietnamcích jsem věděl leda to, že u nich žijou sloni.
Tien Tran Tat
Dívka s pořezaným rtem
V Hanoji se nachází obrovské jezero obklopený luxusními domy. Jsou tam hotely, boháči a jazykové školy. Má to výhodu, že tam nejsou pouliční prodavači. Opravdová oáza klidu. Mám tam své oblíbené místo, je to takový...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 219
- Celková karma 31,37
- Průměrná čtenost 2933x
2021: Už jsem tu s Vámi přátele skoro 30 let, dokopu si to tady až do důchodu a potom zmizím do Hanoje. Ok?
2020: "Nic bych na sobě neměnil. Absolutní spokojenost. Mindrák na nule."
2015: Už pár let nečtu žádné západní "vědecké, akademické, publicistické" (a vlastně všechny cizí) práce o Vietnamu a Vietnamcích, protože nakonec zjistíte že to jsou jenom pytle plné nesmyslů. Musíte si to zjistit sami i když je to pracnější, ale aspoň těm objeveným výsledkům můžete věřit. Člověk by měl, pokud má tu možnost, na několik měsíců odejít do zahraničí, pak pochopí skutečné potřeby, emoce, samotu a izolaci cizinců v jeho vlastní zemi, protože to sám pocítí.