Den, kdy jsem začal od srdce zpívat českou hymnu
Se svojí tehdy ještě nedokonalou češtinou si moc nevěřím mluvit. Ale už jsem tak nějak cítil, že nějakým způsobem vyčnívám. Protože mi to moje okolí stále připomínalo.
Třeba se mě spolužáci ptali za koho bych bojoval, kdyby Vietnam válčil s Čechy? Anebo se mě pán učitel na chodbě ptal, jestli jsem o víkendu fandil Spartě nebo Slávii? A spolužák na to „Vždyť je to Čongy.“
Toto emocionální rozlišení probíhalo od prvního stupně na základní škole. Pral jsem se, když mě někdo označil za Vietnamce. Ani nevím proč, ale cítil jsem to spíše jako nadávku. Tak jsem kvůli tomu často nosil domů třídní důtky, ale rodičům jsem to překládal jako pokyny k domácím úkolům.
Tak nikdy nezjistili, jaký jsem byl rošťák.
Věděl o tom jenom pán inženýr (Vietnamec), který mě doučoval. Ale nikdy naše společné tajemství nevyzradil. Ještě dneska ho potkávám ve městě, má českou manželku a děti už vyletěly z hnízda. Super člověk.
„Ty taky Tiene, vztyk!“ říká paní učitelka. Spolužáci měli hned nějaký řeči, ale to paní učitelku nezajímalo. Zapne kazeťák a začínáme zpívat Kde domov můj. Zkoušíme to celkem třikrát.
Jestli jsem přitom něco cítil? Malinko ano. Podle vážného výrazu naší paní učitelky jsem nějak tušil, že to pro ni hodně znamená. Proto jsem k tomu nepřistupoval jako k obyčejné písničce.
Poté uběhlo pár let. Jednoho zamlženého rána se dívám na televizi a byl tam český hokejový tým. Zrovna vyhráli Zimní olympijské hry v Naganu, rok 1998. Na Staroměstském náměstí tisíce lidí mávalo vlajkami. A najednou všichni začali zpívat tuto mi povědomou písničku.
Už nevím, jaké emoce se ve mně v tu chvíli probudily. Ale měl jsem obrovskou citovou potřebu se připojit. Tak jsem se přidal a začal zpívat českou hymnu. Cítil jsem přitom mráz po zádech, hrdost, strach a přijetí. Ale zároveň jsem se hrozně styděl, aby mě přitom nikdo neviděl.
Bylo mi tehdy 12 let. Ale ten den si pamatuji, jako kdyby se odehrál teprve nedávno.
Od té doby jsem vlastně přijal svoji českou identitu. Pral jsem se, když někdo urážel Čechy. Vztekal jsem se, když se o Češích mluvilo špatně. A se samozřejmostí jsem bránil a vysvětloval český způsob života.
Nemohu posoudit, jestli jsem byl dobrým bojovníkem.
V současné době se spíše považuji za nositele české kultury nežli za Čecha. Cítím, že bych měl v sobě dát prostor i své vietnamské identitě. Vnímám to jako povinnost ke svým předkům.
Ale něco Vám musím prozradit. Jsem velmi hrdý na to, že jsem měl možnost vyrůstat zde v České republice, poznat zdejší obyvatele a místní krásnou přírodu.
Zároveň Vám chci poděkovat, že zde mohla moje rodina pod Vaší ochranou žít a pracovat. Nyní tu vyrůstají další generace mladých Vietnamců a jsem se jistý, že všichni časem dojdou ke stejné vděčnosti jako já.
A kde domov můj? No přeci mezi Čechy. Ale to už víte.
Tien Tran Tat
Koupil bych si průvodce po Vietnamu? Spíš nekoupil
Nedávno jsem v ruce držel průvodce po Vietnamu. Publikováno v roce 2018. Není to jediný průvodce, který jsem prolistoval. Vždycky mě zaujme filmové doporučení. Většinou nabídka amerických válečných filmů. Rozčiluje mě to.
Tien Tran Tat
U nového zubaře
Sedím právě u nového zubaře a v hlavě si představuju velkou bolest. Abych se na chvíli rozptýlil, tak píšu tento blog. Ještě je šance utéct, ale v posledních týdnech mi začalo bolet v ústech. Musím si připomenout pár faktů.
Tien Tran Tat
Co jíst ve Vietnamu abyste neměli zažívací potíže
Někde jsem četl, že čeští diplomaté dostávají zvláštní příplatek za působení v tropických zemích. Není divu. V těch vedrech a vlhku je jakákoliv aktivita opravdu vyčerpávajícím úkonem. Fyzická činnost i přemýšlení ubírá mnoho sil.
Tien Tran Tat
Jak si vybírám vietnamskou restauraci
Moje návštěva neznámé vietnamské restaurace probíhá takhle. Chvilku koukám na menu. Poté zaváhám jestli mám dát tolik peněz pro trochu jídla. Odejdu. Projdu si vedlejší bistra. Nakonec rozhodne, že je podpořím. Vracím se.
Tien Tran Tat
Další zima mezi vámi
Když jsem si včera počítal, tak toto je moje 29tá zima strávená v ČR. Nechci dál říkat ČR, zní to moc státně. Budu místo toho říkat "mezi námi'. Mimo nás jsem strávil 2 zimy. A to v severním a jižním Vietnamu. Jinak nikdy jinde.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 219
- Celková karma 31,40
- Průměrná čtenost 2933x
2021: Už jsem tu s Vámi přátele skoro 30 let, dokopu si to tady až do důchodu a potom zmizím do Hanoje. Ok?
2020: "Nic bych na sobě neměnil. Absolutní spokojenost. Mindrák na nule."
2015: Už pár let nečtu žádné západní "vědecké, akademické, publicistické" (a vlastně všechny cizí) práce o Vietnamu a Vietnamcích, protože nakonec zjistíte že to jsou jenom pytle plné nesmyslů. Musíte si to zjistit sami i když je to pracnější, ale aspoň těm objeveným výsledkům můžete věřit. Člověk by měl, pokud má tu možnost, na několik měsíců odejít do zahraničí, pak pochopí skutečné potřeby, emoce, samotu a izolaci cizinců v jeho vlastní zemi, protože to sám pocítí.