Co děláme během lunárních oslav

Poblíž Hanoje jsou tři sousedící vesnice. V jedné se pěstují růže, v druhé se vyrábí dřevěné sošky a ve třetí rýžové nudle. Myslím si, že část nudlí se dováží i do ČR. Nejvíce času jsem strávil v té nudlové.

V té vesnici smažili výtečné závitky a nakoupil jsem si tam také džíny světových značek. Bylo to těsně před začátkem Lunárního roku. Potřeboval jsem na sebe něco hezkého.

Lunární rok začíná přibližně v polovině února. Předtím předchází sklizeň, zabijačka a svatby. Během lunárních oslav na to už není čas. Probíhají rodinné a přátelské návštěvy, děti dostanou peníze na dárky, tančí se a slaví. Je to společensky i časově náročné, ale kdy jindy než teď. 

Vietnamci se v této době vrací z celého světa domu - z Evropy, z Ameriky nebo z druhého konce Vietnamu. Jejich domovina není země, ale rodná vesnice, pro člověka z města jeho ulice. Není proto překvapením, že uprostřed sídliště najdeme hřbitov starý 2-3 generace. 

Vietnamci se mezi sebou neptají jestli jsou z Hanoje nebo Saigonu. To je moc obecný. Chtějí vědět jméno vesnice či ulici. To je pak buď sbližuje anebo oddaluje. 

Řekněme, že jste ze stejné ulice. Pak si Vás vyzkouší jestli znáte tu a tu rodinu, tyhle vrata, jestli na rohu ještě roste ten mangovník atd. Přátelé, berte to s nadsázkou, přeháním. Ale detaily sbližují.

Lunární rok v lidech vyvolává takové zvláštní vlastnosti, které běžné nejsou, např. otevřenost, chuť se objímat a neodmítat pohoštění. Na korunky se nehledí, je třeba pěstovat vztahy. Když už nemáte čím hosty pohostit, tak zavoláte strejdovi/tetě a oni Vám přivezou svoje zásoby. Důležité je nenechat hosty bez jídla. 

Spěchá se, protože po únoru už přichází ta horší část roku. Na severu je sychravo, vlhko, fouká studený vítr a na polích se nedá nic dělat. Jste většinou doma a čekáte na první jarní dny. Ti bohatší cestují na jih, užívají si pláže, tropické azurové počasí a ochutnávají místní jídla. 

Rád vzpomínám na město Can Tho

Vaří tam skvělou rybo-kachní polívku. Když jsem to viděl poprvé, tak jsem nevěděl jestli se ty žluté květy v té polévce mají jíst nebo ne. Tak jsem musel chvíli pozorovat strávníky okolo. Uf, jí se to. Mňam.

Moře mají nedaleko. Jejich písně jsou romantičtější. Rádi tam jí vajíčka se zázvorem, šneky s chilli omáčkou a třtinová limonáda je tam sladší. Mají tam obrovský zlatý buddhistický chrám podle kambodžské architektury a naproti křesťanský kostel každou neděli plnou lidí.

I pro nás (severní Vietnamce) je to všechno exotické a neznámé. 

Na severu je třeba barva oslav červená a zlatá, na jihu žlutá. Jsou to sice detaily. Ale když je znáte, tak nejste v jejich očích tolik cizí.

Ještě jsem neměl štěstí slavit na jihu Lunární rok, ale oni by mi stejně řekli, že mám být doma s rodinou:

"Přijeď až to všechno skončí a přivez nám ze severu sušené hovězí - ten je u nás dražší. Na viděnou bratře a tady máš od nás sušené chobotničky, ty jsou dražší zase u vás."