Dlouhé roky, komerčně spolupracuji s vietnamskými rodiči. Pochopitelně to došlo až k rovině korektních, osobních vztahů. Mám pro ně jenom slova uznání ! Nevidím žádný rozdíl mezi rodičovským přístupem svým a jejich ! Maká se, aby se děti měly lépe. Pak vzdělání jako předpoklad č. 1. Detailního překladatele písemností, nám dělá jejich dcera, dnes už na VŠ ekonomické v Praze. Já ji sděluji, že si osobně nedovedu představit, že bych vyrazil do Vietnamu, neúnavně tam dřel - neznal řeč, prostředí. Ona si všeho je vědoma, proto studijními výsledky se to svým rodičům snaží vracet, úžasné ! ...

Píšete - "Má hezkou kulatou tvář, černé vlasy po ramena a malé rty. Líbí se mi". Já dodávám - Plně tom,u rozumím a fandím. Pouze ze života dodávám, že tvář, vlasy a rty - To jsou pro případný, budoucí život -"Absolutní, nepodstatné ptákoviny" ! Jinak rozumím, rozumím a fandím. Dejte góla ! ...

Postup jejích rodičů je příslibem i jejích vlastností pro život.

Třeba pro mě naprosto neuvěřitelné, ale velmi zajímavé.

Neuvěřitelné je, že tak se to dělalo za 1 Republiky. Mládenec uchazeč vyrazil za rodiči. Řádně oděn, dojem. Pochopitelně si byl vědom, že pokud není schopen zajistit tu rodinu budoucí - Tak raději ani nikam nevyrážel !